Vážení a milí, rozhodl jsem se na svých stránkách mít také blog, kde budu čas od času sdílet své úvahy, myšlenky, nabídky a pobídky a také inspiraci k zamyšlení.
Občasně také napíši nějakou báseň, která vyvěrá, aby byla zapsána a spatřila světlo světa. Budu rád, když to málo, co budu pro vás sdílet, najde cestu nejenom k uším, ale i k duším :)
Roztáhnout křídla bych chtěl,
abych z těchto nížin odletěl.
Zadumán hledím před sebou,
když tu náhle letí přede mnou.
Natahuji ruce vstříc, a tu...
letí ke mně a já náhle, šťasten víc.
Hledím na něj a dojat mlčím,
jak bohat jsem, co v ruce držím.
Kolik něhy, lehkosti a krásy
Od nepaměti byla růže symbolem lásky a krásy. Zkrášlovala zahrady a obydlí lidí, byla projevem citů těch, kteří jejím darem promlouvali víc, než tisíce slov, múzou pro samotnou tvorbu básníků a malířů. Zkrátka symbolem čisté touhy o projevení její krásy.
Je s podivem, jak dalece se rozšířilo poznání i užívání samotné těchto darů přírody. Není se čemu divit, vždyť sám Dr. Bach předpovídal, že k tomu dojde. Že se rozšíří po celé Zemi a lidé se tak budou moci těšit jejich síle a pomoci. Přesto, že k naplnění jeho slov došlo, stále se můžeme setkat s nevěřícným úsměvem, pohrdáním nebo...
Představte si, že by k Vám přišel jeden vlivný, nesmírně bohatý člověk a pověděl Vám, že jakmile se narodíte, dostanete do výbavy jedinečný model vozu, který předčí vše, co kdy bylo doposud vyrobeno. Může se pochlubit nejvyspělejší technologií, plnou výbavou, dosahuje spolehlivosti švýcarských hodinek a vydrží snad celý život. Má to ale jeden...
Jednou večer sedím, polehoučku v trávě,
zrakem hledím krajinou, v ten moment mlčím právě.
Ticho je teď řečí jemnou, jen tvář mi vánek hladí,
přemítám, když slunce zhasne, proč odchází, proč zde není?
Snad odpoví mi život sám, v myšlenkách jenž pošeptám.
Jak úchvatný pohled se člověku naskytuje při pohledu na barevné spektrum duhy. Paprsky světla se ve vodních krůpějích lomí a nabývají škály pro náš zrak přijatelný. Duha k nám hovoří, sděluje poselství svých barev a člověk začíná mít tušení, že se příroda probouzí, opětovně, stále, ve svých rytmech neměnně. Neustálý pohyb nutící vše živé, aby se...
Žijeme v době, která na nás valí spousty požadavků, kterým musíme a máme čelit. Jsme zahlcování přemírou práce, odpovědností, požadavky, destruktivními informacemi a do toho všeho strašák, který nám má šáhnout na naše zdraví a vzít nám jistoty, na které jsme zvyklí. Zřejmě oprávněně.
