Dar člověku
Představte si, že by k Vám přišel jeden vlivný, nesmírně bohatý člověk a pověděl Vám, že jakmile se narodíte, dostanete do výbavy jedinečný model vozu, který předčí vše, co kdy bylo doposud vyrobeno. Může se pochlubit nejvyspělejší technologií, plnou výbavou, dosahuje spolehlivosti švýcarských hodinek a vydrží snad celý život. Má to ale jeden háček... Dostanete jen jeden jediný model, tj. žádný jiný vůz po zbytek života. Co Vy na to?
"Hm, to je zvláštní dar", řeknete si. Každopádně je výjimečný a něco takového se jen tak nevidí. Přemýšlíte dál a zároveň se ptáte štědrého dárce... "Co vše potřebuje takový vůz pro bezproblémový a bezporuchový provoz?", "Jak se mám k němu chovat, aby vydržel co nejvíc?" Dárce Vám s úsměvem odvětí, že potřebuje tu nejlepší možnou péči, tzn. nejlepší kapaliny, kvalitní palivo, originální díly stanovené výrobcem, které přesně pasují atd. Jen za předpokladu, že se o něj budete skutečně dobře a vhodně starat a nic neopominete, Vám bude sloužit a dělat radost. Jakmile zpohodlníte a ztratíte o něj zájem, přestanete se o něj správně starat a ve snaze ušetřit začnete do něj tankovat nekvalitní palivo či dolévat nejlevnější kapaliny, opomíjet pravidelné servisní prohlídky, začnou se tu a tam objevovat poruchy, až náhle přestane jezdit úplně. Jak je to možné? Inu není se co divit, když nebere v potaz jeho potřeby. Je to sice dar, avšak povinnosti vůči němu si plnit musíte. Jinak to nemůže a ani nebude fungovat. Po důkladném přemítání se k dárci obrátíte s úsměvem a souhlasně přikývnete.
A co vy moji milí...také byste si přáli takový mimořádný a úžasný vůz dostat darem? Takový, který by Vám sloužil po celý život?
Představte si, že už ho máme! Všichni jsme totiž v době narození jeden takový dostali. Nejdokonalejší, bezchybný a s celoživotním potenciálem. Ano, je jím naše úžasné tělo! Lidské tělo, které se vyvíjelo milióny let v souladu s přírodou až do dnešní podoby. Nic mu nechybí ani nepřebývá. Slouží nám, jak nejlépe dovede, ve všem se nám snaží pomoci, kdekoliv nás zaveze a vydrží velmi mnoho. Nikdy nás nezradí, jen nás neustále upozorňuje, když není něco v pořádku. Tolik se snaží... Proč si však nevšímáme rozsvícených varovných kontrolek na palubní přístrojové desce? Proč jsme tak neteční? Přemýšlejme... jak se k našemu vozu chováme? Co vše pro něj děláme? Dáváme mu skutečně přesně to, co potřebuje? To nejlepší, nejčistší a nejzdravější, které mu dodá přesně to, co potřebuje, aby byl vitální, silný a zdravý? Má přece své požadavky a potřeby. My všichni jsme jej dostali darem, a proto bychom se měli svého dárce ptát, jak s ním co nejlépe naložit. Jakou péči potřebuje, co je pro něj to nejlepší. Je to totiž jediný vůz, který máme a žádný jiný už nedostaneme.
Když budeme přemýšlet nad tím, jak dlouhou dobu se vyvíjel, a že pochází tak jako každá tělíčka z matky přírody, pak klíč najdeme právě zde. V přírodě!
Nikdo z nás nemůže ovlivnit barvu kůže, zeměpisné pásmo, záření hvězd, místo narození a okolí jako takové. Krajina, ve které žijeme, chová právě a přesně to, co ve skutečnosti potřebujeme. Veškerá potřebná výživa je ukrytá v tom, co nás obklopuje, tedy co na ní žije i roste. Není zapotřebí nic jiného. Všechno ostatní slouží jako obohacení a doplnění. Ale základ tkví v tom, co máme pod nohama.
A pod nohama, když opadne prach, který jsme rozvířili v chvatu dnešní doby, spočívá ta, na kterou jsme pozapomněli - naše matka Zem. Živá bytost, z jejíhož lůna vzešel život. Matka, která se o nás neustále stará, pečuje, dává nám vše potřebné, ale sama přitom krvácí. Nechápe, jak mohly její děti tak dalece zbloudit. Místo vděčného přijímání za to vše, se v nás rozmnožila nenasytná dychtivost a touha po bohatství. Mamon a ješitnost nám zastřely zrak a my už nejsme schopni vidět důsledky svého jednání a pachtění. Zapomínáme, že jsme to my, kdo dostali život darem. Jsme tedy povinni pečovat nejenom o svěřený nástroj, ale také o matku, která nám jej poskytla. Každé dítě jednou vyroste, zesílí, snad i zmoudří. Obohaceno životními zkušenostmi pak pocítí potřebu starat se o tu, jež mu dala život. Síla se s věkem vytrácí a laskavá náruč, která toho kdysi tolik zmohla, už sama potřebuje péči. Je to neustálý koloběh dávání a braní, a tento zákon musí být v rovnováze. Je to DAR, jenž v sobě chová věčný život! Tak na to pamatujme a pečujme o něj s láskou, protože tělo i Zem máme jen jednu.