Světlo v temnotách

Jednou večer sedím, polehoučku v trávě,
zrakem hledím krajinou, v ten moment mlčím právě.
Ticho je teď řečí jemnou, jen tvář mi vánek hladí,
přemítám, když slunce zhasne, proč odchází, proč zde není?

Snad odpoví mi život sám, v myšlenkách jenž pošeptám.

Noc přichází a Světla není,
jen na hladině tiché znění.
Natahuji dlaně vstříc,
abych vnímal mnohem víc.
V duši náhle slyším hlas,
jako melodii jemnou,

"Slyš, co zvědět musíš - já zas přijdu jednou".

Slzy náhle tečou,jak rosa ráno v trávě,
Světlo přijď k nám opět,
ne jednou,
buď zde, ale stále.